mokosha

Ale poznáte!

Mohu vás potěšit, opravdu poznáte. I můj dvacetiletý švagr, jehož vztah k miminkům je spíš vlažný, byl schopen přinést mi malou se slovy: „Já myslím, že musí.“ A přišel vždycky včas. A to jenom VĚDĚL, že na záchod chodíme a na jaké signály já reaguju. Tak jsme tenkrát na silvestra na party v cizím bytě byli se suchou minimální plenou až do půlnoci.

I moje maminka to pozná. Poprvní, když se u ní malá zničehonic začala ošívat, což se stupňovalo až do pokusu vypadnout z náruče, se pouze divila, co jí je. Já jsem – v zápalu konverzace – reagovala pozdě, ale o to viditelněji: s plácnutím do čela :-) A příště už maminka věděla...

Já už mám po třech dětech schopnost vnímat signály tak vyvinutou, že to funguje skoro automaticky, intuitivně, mohla bych kolikrát vzít na záchod i cizí miminko :-D ale vy to poznáte taky. Mezi hlavní signály patří nespokojenost. Určitě to znáte: miminko přece před chvílí pilo, má čerstvou plenu, odříhlo si, tak co mu je. No musí po tom kojení přece čurat. Tato nespokojenost je často doprovázena jistým druhem pláče. Pokud máte miminko v náručí, můžete cítit, jak se mění jeho svalový tonus. Nejdřív jsou svaly celkově napjaté, pak se napjetí koncentruje do bříška – miminko čurá – a to je většinou chvíle naprostého ztišení (nebo také naprostého řevu, otevření úst totiž pomáhá i uvolnění svěracích svalů, to vám potvrdí i v předporodním kurzu), a potom dochází k naprostému celkovému uvolnění. To musíte zažít, ten nádherný rozdíl.

Další signály z praxe bezplenkových rodin:

1 specificky ostry plac z nicoho nic (na rozdiel od inych - pri hlade-
najprv hladanie prsnika ustockami, pri osamelosti najprv pomrnkavanie)
- pustanie prsnika pocas jedla

2 Mimco mi rvalo jako tur, prestože bylo napapané a suché u me, a
porád bylo suché a porád rvalo a najednou bylo mokré a rvalo a
treba šestkrát do hodiny. Proste signály byly, jenom mamca
nevedela, že jde taky curat jinam než do plíny u tak malého
mimca. Pak jsem narazila na pár clánku na rodine a docvaklo mi
to, od té doby BKM zkouším a myslím, že dost úspešne.

hlavne signály, pokud je v šátku zacne brecet a chce ven, pokud
leží v postýlce zacne potahovat a prejde do vysokého pláce,
když je nahatý tak jenom trochu zamele nožkama nebo po me hodí
neštastný pohled. casto si zacne strkat rucku do pusinky a jednou
u masáže si dvakrát sahnul na pindíka.

strepe ju zima, zacne stukat

Je přirozené, že se signály časem mění. A stejně tak je i přirozené, že nastane období, kdy následuje nehoda za nehodou.

a) vývoj tělesný –

S větší frekvencí nehod je potřeba počítat, když miminko začíná lozit, když mu rostou zuby, když se učí chodit

b) nemoc – začínající chřipka, dětské nemoci, dokonce i alergie na jistý druh potravin se může ohlásit obdobím nehod

c) vývoj psychologický – Já sám! když se zeptáte, jestli musí čurat, odpoví vám dítě zásadně ne, i když pak za chvilku čurá do kalhot - nechce žádnou pomoc od maminky.

řešení: bud‘  si nechá pomoct od tatínka, nebo mu vytvořte takové podmínky, aby mohlo opravdu samo (kalhoty s volným rozkrokem – při posazení na nočník je žádaná partie automaticky odhalená, případně vítat čurání na kachličky v koupelně, cokoliv, co vás napadne, co je u vás doma možné a co vám vyhovuje). Případně přeformulovat vaši otázku z „musíš čurat?“ na „jé, poslouchej, tvoje bříško ti říká, že musí čurat.“ Výbornou odpovědí na „nemusím“ je „tak mi pojd‘ ukázat, jak nemusíš.“ Vsadím se, že čurat bude.

d) změna prostředí

pokud jedete na dalekou cestu, pokud se musíte stěhovat, změna časového pásma atd

e) strach

už v několika případech bylo období nehod způsobeno strachem: dítě bylo svědkem maminčiny menstruace – kdy už je máma sama na záchodě, že – a nechtělo čurat, protože mělo strach, že bude taky krvácet. V konkrétním případě stačilo chlapečkovi vysvětlit, co a jak, a situace se znormalizovala

A jestli si ještě pořád mylsíte, že signály nepoznáte, pak věřte, že zaručeně poznáte, kdy miminko nemusí. Když se pokusíte podržet ho nad nočníkem a ono se prohne do luku, určitě nemusí.